Jdi na obsah Jdi na menu
 

Expedice Sněžka 2015

9. 6. 2015

 

Túra měřila úctyhodných 23 kilometrů a začínala na Pomezních boudách, směřovala na vrchol Sněžky, dále na Luční boudu, Výrovku, Pražskou boudu a končila na chatě Dakota. Celou cestu jsme zvládli, prosím, všichni! Výstup na Sněžku byl navíc okořeněn tím, že jsme s sebou nesli vrcholovou vlajku s našimi podpisy a ukazatelem, odkud že ti siláci, co toto jsou schopni zvládnout, vlastně jsou. Viděli jsme spoustu lidí, zažili neuvěřitelné množství srandy a místy si i zpívali do kroku, aby cesta ubíhala. Z vrcholu Sněžky jsme dokonce zaslali pohled do naší školy, aby hned každý věděl, že fotky pořízené na vrcholu nejsou fotomontáž. Cestou jsme viděli rašeliniště, neroztátý sníh, který sloužil jako zbraň na učitele a prostředek msty za tak dlouhý výlet, spoustu kruhových výhledů, prameny Úpy a několik stejně bláznivých tříd, avšak z jiných škol. Po příchodu na chatu Dakota došlo k ubytování, osprchování, přepočítání puchýřů a k vaření. No ne, vážně – děti si zvládly jak večer, tak druhý den ráno samy uvařit, jeden labužník vedle druhého, až se učitelé cítili zahanbeni a museli místo plánované večeře a snídaně (chleba se salámem) vytáhnout těžší kalibr ve formě řízků a guláše. Plán na večer byl z našeho pohledu jasný – během dne děti utahat a kolem osmé je uložit ke spánku. Jak asi tušíte, plán nevyšel a po mohutném smlouvání byla večerka stanovena až na 23. hodinu večerní – no, co vám budu povídat, my učitelé jsme měli dost, ale hrdinně jsme předstírali, že máme energie nazbyt. Zábavou na večer tak byly společenské hry, při kterých se mimo jiné odhalilo, kdo že je největší švindlíř třídy.

Druhý den ráno proběhla již zmíněná snídaně, balení věcí, úklid chaty a debata na téma „kolik doopravdy měří tzv. „jeden Kratochvílův kilák“. Tato jednotka vzdálenosti totiž nemá ve známém vesmíru obdoby, ale to je na dlouhé vysvětlování. Naše ranní cesta směřovala do Pece pod Sněžkou, a to konkrétně do Relax parku, kde jsme si vyzkoušeli lanové centrum a bobovou dráhu. Musím říct, že spousta z nás překonala sama sebe, neboť náročnost překážek byla vskutku vysoká. Když k tomu připočítáte přirozený strach z výšek, máte nezapomenutelný adrenalinový zážitek. Všichni k tomu přistoupili s odhodláním hodným Statečného srdce a bojovali s překážkami a sami se sebou snad až za hranicí svých možností. Musím tady před všemi smeknout pomyslný klobouk, protože děti se pro mě staly hrdiny. Bobová dráha, na které měl každý zaplaceny dvě jízdy, se na první pohled zdála být klidnou záležitostí, nicméně odhodlání některých zvýšit hladinu adrenalinu v krvi z ní udělalo závodní dráhu. Prudké nájezdy do zatáček bez brzdění, rychlosti blížící se rychlostem monopostů ze známé Formule 1, tak ve skutečnosti vypadala jízda na bobové dráze v našem podání! Někteří byli jízdami tak ohromeni, že zde utratili poslední zbytky kapesného, zatímco se ostatní z těchto zážitků zotavovali dojídáním posledních zbytků jídla, které měli sbalené na cesty. Před odjezdem domů samozřejmě nesměla chybět závěrečná společná fotka, následovaná fotkou, kde jsme všichni udělali nějaký ten „ksichtík“, abychom ukázali, že máme smysl pro humor i po dvou tak náročných dnech. Cesta do Hradce Králové proběhla (až na hodinové zpoždění) bez problémů a domů se tak dostalo všech 31 statečných účastníků výletu.

Na závěr bych chtěl poděkovat dětem za skvělý zážitek, vedení naší školy, že takový výlet umožnilo, svému kolegovi, který do této mise šel se mnou, a také všem rodičům, kteří pustili své děti na výlet a dali jim tak možnost utužit třídní kolektiv společnými zážitky. Tak ahoj, zase příště!

Zdraví „tříďas“ Viktor Kratochvíl.

 

Náhledy fotografií ze složky Expedice Sněžka 2015 – 7. třída

 

 

Portrét



Poslední fotografie


Kontakt

Všestary 57

495 458 158

hospodarka@zsvsestary.cz


Archiv

Kalendář
<< září / 2017 >>

Statistiky

Online: 6
Celkem: 484006
Měsíc: 4795
Den: 170